Stačí mi jenom do třetího patra.

Představte si, že spolu jedeme výtahem… Nebo ne, začnu jinak.

Kolikrát já jsem za tu dobu změnil třeba auto. Služebních jsem používal postupně asi deset, podle toho co zrovna ve firmě frčelo. Soukromě to byl napřed Favorit od tchána, to jsme měli jenom jednoho klučíka, dnes už téměř dospělého. Na dvě děti jsme už potřebovali Oktávku kombíka a po třetím a dalším už velké rodinné auto, spíše minibus.

Nebo jak často jsem se za ta léta stěhoval. Napřed několik podnájmů, dva různé nájemní byty, potom pronajatý jeden dům, potom jiný, nakonec stavba a stěhování do vlastního. Všechny ty adresy už si ani nepamatuji.

Zaměstnání jsem také střídal, za tu dobu to byly manažerské pozice ve čtyřech společnostech a funkce ve veřejné správě. Někde se mi v zásuvkách válí sbírka hodně roztodivných vizitek s mým jménem. Telefonní čísla, no ano, těch bylo asi pět nebo šest, než začalo být možné si číslo přenášet. I telefonů a počítačů jsem měl spoustu různých, to bych ani nedal dohromady.

Tak jak to, že tohle jediné jsem nezměnil? V ruce držím papírový obdélníček, na něm je psacím strojem napsáno mé jméno, příjmení, rodné číslo a datum. Váženému klientovi se oznamuje, že mu 30.12.1993 byl zřízen účet u Komerční banky. No páni. Před téměř čtvrt stoletím. V tom roce vznikla Česká republika, prezidentem a premiérem byli dva Václavové a narodila se spousta těch, kteří jsou už dnes dospělí. Na kartičce je ještě razítko, bez těch tenkrát nešlo nic a je tam logo, které jistě mají v Komerční bance v marketingovém muzeu. Ale pobočka je pořád tam, kde byla a číslo konta, které jsem se nikdy nenaučil nazpaměť, zůstalo stejné, jenom se ten účet teď jmenuje nějak jinak, ani nevím jak. Nepotřebuji to vědět, místo té kartičky mám aplikaci v mobilu. Už také nemám jenom ten jeden účet a navíc tam už mají své vlastní účty i děti.

Banku jsem zkrátka a dobře nezměnil. A že těch nabídek bylo. Co všechno já jsem mohl mít, kdybych přestoupil. Tohle prý zadarmo a tamto levněji, něčeho údajně víc a jiného zase méně, něco rychle a něco naopak pomalu a vždy určitě lépe, než v Komerčce. Naposledy bych dokonce mohl mít i banku rád. Pokaždé se ukázalo, že to je o dost jinak, než se slibuje. Když jsem si s jedním takovým nabízečem vysvětlil, jak je to s pěkným zpíváním pro lapaného ptáčka doopravdy, tak jsem mu položil jedinou otázku: “Představte si, že spolu jedeme výtahem do osmého patra, to je asi minuta. A za tu dobu mi vysvětlete, proč bych měl přejít právě k vám.” Přešel to se smíchem jako vtip. Já v tom samém pomyslném výtahu v pohodě řeknu, proč jsem u Komerční banky zůstal, je to jednoduché: “Dokázali přesvědčit i mně, nevěřícího Tomáše, že jim věřím, nikdy mne nezklamali, cítím se s nimi dobře, vyhoví mým přáním a mají dobrý poměr cena - výkon.” Tak, a vystupuji už ve třetím patře.