Vše, co se dá vynalézt, už bylo vynalezeno.

"Banky už žádný nový produkt nevymyslí". Tímto titulkem jsem se nechal nalákat, dozvěděl jsem se ale něco, co jsem opravdu nečekal.

Nevím, jestli tomu rozumím správně, když čtu slova šéfa skupiny Raiffeisen Bank international v magazínu Lidových novin. Johan Strobl totiž říká, že banky již v produktech vyvinuly „vše co si dovedete představit“ a že „produktová inovace je u konce“. Taková slova mne jako zákazníka bank a jako člověka, který inovace vyžaduje ve všech oblastech, docela zaskočila a trochu i vyděsila. Je to názor všech šéfů bank? Vzpomněl jsem si na legendární „Vše, co se dá vynalézt, už bylo vynalezeno", což měl údajně někdy v roce 1889 pronést Charles H. Duell, ředitel amerického patentového úřadu.

Minulý týden jsem po hodně dlouhé době v jednom krásném knihkupectví zažil věc, kterou jsem již skoro zapomněl. Když jsem chtěl platit kartou, tak pan majitel vytáhl zpod pultu „žehličku“, neboli imprinter, neboli mechanický snímač pro platební karty. Víte ještě někdo, jak to vypadá a funguje? Musíte použít embosovanou platební kartu, prodavač ji do toho vloží a obtiskne z ní vyražené údaje na účtenku, kterou zákazník podepíše. Není to ale jen tak, prodavač volá do banky, aby si vás ověřil. Kdysi na konci devadesátých let jsme tak nechávali platit zákazníky v našem obchodním domě s nábytkem. Neradi, bylo s tím moc práce. Měli byste trpělivost čekat, když dnes platíte bleskově bezkontaktní kartou?

Kdysi jsem si kvůli studiu musel koupit v zahraničí knihu. Převod peněz do zahraničí mě stál stejnou sumu, jako cena knížky, trvalo to týden, jistou roli v tom hrál i IBAN. Dnes už při nákupu na Amazon ani tu kartu nepotřebuji vytáhnout, jednou kliknu myší.

V roce 2003 zavedla s velkou slávou ČSOB ověřování plateb kartou přes autorizační SMS. Dnes mi v iPhone internetové bankovnictví Komerčky nechá cinknout zprávu o provedené transakci v okamžiku, kdy kartu schovávám do peněženky, ať jsem kdekoliv ve světě.

Můj nejstarší syn, už třicátník, měl jako kluk spořitelní knížku, nosili jsme hotovost do spořky,vybrat si mohl s dospělým a s čekáním v hale jediné pobočky ve městě. Jeho mladší sourozenci mají dětská a potom studentská konta, pod mou kontrolou, ale autonomní, učí se hospodařit a šetřit a bezhotovostně platit.

V devadesátých letech jsem do banky chodil vypisovat příkazy k převodu, dostával jsem na cestu obálky s výpisy. Zítra jdu do banky po téměř roce poprvé, nepotřeboval jsem tam chodit kvůli ničemu, papír s logem KB vidím jednou za rok.

A teď si představte, že by si šéfové bank řekli, že už vymysleli všechno, že nic nového nepřijde, před nějakými dvaceti lety. Jasně, jde o to, co spadá pod označení „bankovní produkt“. Ale i tak. Mohl bych se ukolébat tím, že si řeknu, že jsem šéfovi Raiffeisen Bank international špatně rozuměl. Třeba to tak pan Strobl nemyslel, třeba se něco ztratilo v překladu.. Ale když on v tom samém rozhovoru říká, že: „ … plánování není až tolik důležité a nikdy ani nebylo … je spíše důležité mít schopnost přizpůsobit se měnícímu se prostředí.“ To už mi hlava nebere vůbec. Všechno už je vymyšlené a plánovat nebudeme, budeme čekat co se kolem nás bude dít?

Ale i velcí mužové se pletou a snad pro Raiffku bude útěchou třeba to, že v roce 2007 tehdejší šéf Microsoft Steve Balmer reagoval pohrdavě na představení iPhone slovy „ … a vůbec se to nehodí pro firemní zákazníky, protože to nemá klávesnici a to z toho dělá ne úplně dobrou věc na posílání emailů…“.