Schovejte bankovní daň ze stolu zpátky do šuplete.

Znovu, mimořádně mimo volební kampaň, se objevilo téma bankovní daně. Jde o jeden z nejméně a nejhůře odůvodňovaných nápadů levicových politiků.

Vloni jsme v rámci volebního folklóru často slyšeli o sektorové dani. Viz můj blog Sektorová daň, Jánošík nebo krysař? Sociální demokracie s tímto tématem nepřišla poprvé, kartu příliš vysokých a nezasloužených zisků jdoucích na vrub regulovanému prostředí, o které stát obere především banky a spravedlivě je rozdělí do škol, již ČSSD hrála v roce 2013 a před dalšími volbami ji bude jistě hrát znovu. Teď se v médiích bankovní daň objevuje znovu, přišla s ní v rámci vyjednávání o podobě příští vlády nejenom ČSSD, ale i komunisté, kteří by výnos o 5% zvýšené daně chtěli vázat na Státní fond rozvoje bydlení.

Těžko soudit, zda propagátoři sektorové daně uvažují v celkovém kontextu. Připadá každopádně neuvěřitelné, jak lehce žonglují s navenek jednoduchými spojitostmi mezi zisky a “vyváděním dividend”. Politik musí komunikovat prostřednictvím médií s veřejností jednoduchými slovy, ale o to větší má odpovědnost za to, co vlastně sděluje. Do zkratky, která se vejde do titulku článku, či dvou odstavců ani novinář nebude ochoten psát o souvislostech odlivu důchodů z přímých zahraničních investic s jejich životním cyklem, o tom že velký podíl vyplacených dividend má souvislost se strukturou a objemem přímých zahraničních investic do vysoce ziskových odvětví, že rekordní výše odlivu dividend je způsobena také silnější korunou, která najednou činí repatriaci zisků nakumulovaných za poslední roky atraktivnější. V souvislosti s odlivem dividend čteme spíše než racionální vysvětlení kritiku nevhodných přímých zahraničních investic do technologicky nenáročných částí produkčních řetězců. Je to samozřejmě na pováženou, ale jde o úplně jiné místo v soustavě. Jako zdroj repatriace zisků lze vzhledem k nízkým maržím “montovny” úspěšně zpochybnit.

Premiér Babiš je proti zavedení bankovní daně. Ví velice dobře, jak by mohlo zavedení jakékoliv sektorové daně pošramotit obraz České republiky v očích zahraničních investorů, kterým už tak chybí infrastruktura a naopak vadí byrokracie. Zná názor podložený zkušeností, že by daň byla přenesena na spotřebitele. Jde o to, kterou cestou se budoucí vláda vydá.

Hovoří se často o takových opatření, která by zatraktivnila reinvestice do domácí ekonomiky. Jejich prospěšnost je nepopiratelná, ale uskutečnění je složité a středně až dlouhodobý horizont přesahující hrany volebních období není pro politiky příliš lákavý.

Ta díra, kterou utíkají peníze ven, by se měla začít ucpávat jinak, než dodatečným daněním. Vedle oficiálního odlivu zisků by politiky měly zajímat například ty peníze, které nezdaněné odejdou mateřským firmám formou plateb za předražené služby v IT, marketingové poradenství, konzultační služby a které nejsou součástí údajů o odlivu dividend, přestože podle odhadů touto cestou do zahraničí odplynou peníze v objemu rovnajícím se polovině oficiálně udávaných čísel. Zamezení nekalé účetní a daňové optimalizace zavedením jednotných evropských pravidel způsobí, že mateřský koncern nebude moci české dceřiné společnosti účtovat za adekvátní  služby poskytované tuzemským subjektem několikanásobně (z mých zkušeností v řádech stovek procent) dražší ceny. Kontrola smysluplnosti očividně fingovaných výkonů v oblasti poradenství a centrálních služeb sem spadá také. 

Politici, nechte bankovní daň spát v šuplíku s nápisem “nápady pro volební kampaň”. nebuďte líní. Jděte sice složitější, ale čistě a férově k cíli jdoucí cestou.