Pokrytectví provází protiruské sankce od samého začátku. Vyniká v něm hlavně Evropská unie. Politická prohlášení a realita jsou dva úplně jiné světy.
Potrestat agresora sankcemi je správné. Jenom by ty sankce musely skutečně být sankcemi. V podobě, jakou EU míří na Putina, je to spíše trapná pokrytecká hra, něco jako když fanatici zakáží vystoupení jedné ruské umělkyně a jiná tady vystupovat může, nebo když nesmí hrát ruská tenistka, ale fotbalisté mohou. Vlastně je to mnohem horší, sankcemi se Evropa poškozuje sama, Rusko z nich dokonce profituje a Putin se válí smíchy po podlaze.
Před pár dny jste se dočetli, že do České republiky proudí stále více ruské ropy. I zaslepení podporovatelé Fialovy vlády, kteří si nechají od Síkely nakukat cokoliv, zpozorněli. Prakticky mimo zájem médií je ovšem něco ostudnějšího.
Pro výrobu dusíkatých hnojiv ze čpavku je zapotřebí zemní plyn jednak jako zdroj energie ve výrobním procesu ale především jako surovina. Koho by zajímalo, jak to funguje, nechť se zeptá strýčka Googla třeba na Haberův–Boschův proces, čpavek, močovinu. Plyn je ale nejenom drahý, plyn jsme si zakázali z Ruska dovážet. (Dodávky plynu ještě kdosi, jehož jméno se nesmí vyslovovat, pomohl zaseknout odpálením Nordstreamu.) Samozřejmě, proč krmit ruskou válečnou mašinérii penězi? Jenže hlady Evropa zůstat nechce a hnojiva potřebuje. Jak se to projevilo? Plyn dovážíme z Ruska dál, ale v jiné podobě.
Evropa dovezla z Ruska meziročně pětkrát více dusíkatých hnojiv. Například do Německa se uprostřed války a halasně politiky vytrubovaném odstřižení od Ruska valí o 334 % více hnojiv. Jak je to možné? Hnojiva nejsou na sankčním seznamu. EU totiž sankcionovala jejich výrobce – jmenovitě oligarchy, ale ne výrobky. Namísto suroviny tedy státy EU dováží konečný produkt, platíme tak Rusku daleko vyšší přidanou hodnotu a ruské firmy mají větší zisky.
To ale není všechno. Hned od počátku ruské agrese vystřelily ceny plynu do astronomické výše. Zdražily se vstupy, zdražil konečný produkt, snížila se poptávka, prodej dusíkatých hnojiv se výrazně propadl, již ve druhém čtvrtletí roku 2022 v Německu byl téměř o 19 % nižší než ve stejném období předchozího roku. Když ceny plynu opět klesly, ztracené objemy výroby nebylo možné vzhledem k daným kapacitám reprodukovat. Tato situace se v budoucnu nemusí zlepšit. Například německá chemická společnost BASF počátkem letošního roku oznámila, že trvale uzavře jeden ze svých dvou závodů na výrobu čpavku v Ludwigshafenu poté, co v roce 2022 v důsledku růstu cen plynu rovněž omezila jeho výrobu. BASF nebyla a není sama, třeba SKW Stickstoffwerke produkuje polovinu čpavku, produkce jde do kytek a průmysl v Evropě tím trpí.
Aby toho nebylo málo – močovinová hnojiva německé produkce obsahují stabilizátory, které do značné míry po aplikaci na pole zabraňují úniku oxidu dusného nebo čpavku do atmosféry, hnojiva z Ruska to nemají. U importů z Ruska, které tyto stabilizátory neobsahují, by měla být aditiva dodatečně přidána v přístavech nebo na farmách, to se však neděje. Analýza vzorků dokládá, že více než polovina z hnojiv prodaných v Německu měla nedostatečný nebo žádný stabilizátor, který by emisím amoniaku zabránil. To je porušení zákona. V konečném důsledku jsou podváděni i zemědělci, protože platí za produkty, které vlastně nesmí používat.
Slyšíte ty rány? To se EU sama trefila do nohy, hned třikrát.
