Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Skvělý nový svět

13. 09. 2017 13:14:44
Kdyby se tak všude pro identifikaci stačilo jenom podívat – tu na tiskárnu, tam na dveře, usmát se na závoru, pokývnout na pozdrav bankomatu, zamračit se na televizi.

Apple představil nové telefony a ten nejlepší z nich svého páníčka nebo paničku pozná ne podle hlasu, jako ten pejsek z prastaré reklamy, ale podle obličeje, Face ID. Soustava sedmi kamer a senzorů obstará obličej třiceti tisíci infračervenými puntíky, přečte, zpracuje výsledek a šup – už můžete číst SMS. Nic nového pod sluncem chtělo by se říci. Face ID přece používáme všichni, třeba naše maminky, když si nás vybírají v davu dětiček ve školce. I když, pravda, první den na této planetě nám ještě Face ID nebylo moc platné a tak nám v lepším případě pověsili na palec visačku, v horším napsali jméno fialovým sajrajtem na stehno, jako před pětapadesáti lety mně.

Další způsob identifikace a přezkoumání oprávnění je na světě. Kolik už jich vlastně používám já? Opravdu všech, principem identifikačních a opravňujících mne něco udělat, někam vstoupit, s něčím nějak nakládat. Projedu si den, jako Zuzan ve slavném díle Ivana Mládka - trilogii Úterý.

Ráno. V noci cinkl mobil, asi SMS. Musím smartphone otevřít šestimístným přístupovým kódem. Tedy – musel bych, kdybych k tomu nepoužil otisk prstu. Když se ale napřed umyji, tak budu mít prst ještě mokrý a zadat kód bude jistější. To máme jedno použití, dva způsoby. U snídaně projedu Facebook, Twitter, to máme dvě hesla. Uložená v mašince, ale jsou to hesla. Před odjezdem do práce ještě rychlá kontrola stavu jisté věci na stolním počítači, vstup přes heslo.

Auto, klíče. Ano, i klíč od auta je identifikací a nástrojem, jak ověřit oprávnění, že jsem to já. Po cestě natankuji, pro úhradu použiji kartu CNG a kód. Přijíždím do práce, kartičkou si otevřu závoru do parkoviště, další kartou si sjednám vstup do společných prostor kancelářské budovy 8. Klíčem si odemykám kancelář, pouštím počítač, který vyžaduje jedno bezpečnostní heslo pro spuštění a druhé pro vstup do Windows. Během dne přistupuji na dvě místa, kde opět musím zadat heslo – systém objednávek hotelů a letenek a databázový portál. Když chci něco tisknout na sdílené tiskárně, potřebuji opět kartičku. Několikrát za den odemykám telefon, otiskem prstu.

Po cestě z práce nakupuji pár drobností v marketu, platím kartou, zadávám PIN. Syn potřebuje peníze, posílám přes aplikaci MobilníBanka Komerční banky, identifikuji se heslem, vlastně naštěstí již nově a pohodlně také otiskem prstu. Platbu potvrzuji stejně. Když už jsme u toho placení, něco mi nesedí na vyúčtování telefonů, podívám se k mobilnímu operátorovi – opět přes heslo, platit mám také účet za elektřinu, opět je na řadě aplikace mého dodavatele a kontrola salda.

Přicházím domů, elektronickým klíčem si na dálku otevírám bránu, odemykám klíčem dům. Doma klukům připojím Playstation na síť, přes kód. Sednu k počítači, odemknu heslem, zakoupím si a stáhnu nový program na správu dokumentů, v AppleStore potvrdím identitu a platbu heslem. Teď už jenom relax, sedám k TV, pouštím si nový sci-fi horror a odkóduji „dospěláckou“ ochranu před dětmi číselným kódem.

To by stačilo. To je jízda! Spočítám si to. Pětadvacet různých způsobů, cest, hesel a prokazování identity za jeden běžný den. A to jsem dnes nemusel nikde vytáhnout občanský průkaz, řidičský průkaz, pas ... Mládkův Zuzan by se šel probodnout oštěpem na sportovní plácek.

Apple nás s novým iPhone vrací ke kořenům. Kdyby se tak všude pro identifikaci stačilo jenom podívat – tu na tiskárnu, tam na dveře, usmát se na závoru, pokývnout na pozdrav bankomatu, zamračit se na televizi. Mohli bychom vymazat úložiště hesel v hlavě a zapomínat všechny ty kartičky a klíče. Nebo je jiná cesta? Je, ale vede do hor, k ovečkám, kde není signál, kde se salaš nezamyká a identifikaci podle ksichtu umí sousední bača používat odjakživa. Jestli nechcete jít pást ovce, musíte se smířit se stavem věcí a také doufat, že vám třeba Alzheimer nevymaže harddisk v hlavě.

Ne, kdepak, není to sranda, je to smutné sci-fi, které bohužel musíme prožívat. Kdyby si ten den prožil Aldous Huxley, znechuceně by zmačkal rukopis Brave New World. A nová legrácka od jablíček nám ten svět fakt nezlepší.

O wonder!
How many goodly creatures are there here!
How beauteous mankind is!
O brave new world
That has such people in it!

Shakespeare, The Tempest (Bouře)

Autor: Tomáš Kubín | středa 13.9.2017 13:14 | karma článku: 15.34 | přečteno: 277x

Další články blogera

Tomáš Kubín

Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden Android Pay

Česká republika je ve střední Evropě teprve druhou zemí, kde je služba Android Pay spuštěna. Možná i proto, že jsme rekordmany v platbách bezkontaktní kartou, přiložením plastiku platíme jimi 83% nákupů.

17.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 |

Tomáš Kubín

Jak jedna banka opila své klienty rohlíkem.cz

Sam Walton, zakladatel Wallmartu: „​Existuje jen jeden šéf. Zákazník. A ten může ve firmě vyhodit kohokoliv od předsedy představenstva dolů, prostě tím, že utratí své peníze někde jinde.“

3.11.2017 v 11:38 | Karma článku: 29.43 | Přečteno: 1561 |

Tomáš Kubín

Vše, co se dá vynalézt, už bylo vynalezeno.

"Banky už žádný nový produkt nevymyslí". Tímto titulkem jsem se nechal nalákat, dozvěděl jsem se ale něco, co jsem opravdu nečekal.

6.10.2017 v 8:54 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 518 |

Tomáš Kubín

Tma v registru

Předvolební řeči o tom, že EET rozhodně ne, protože ne každý podnikatel je ve vztahu ke státu nepoctivý a registr smluv určitě ano, protože veřejná správa by mohla zhasnout a věřit se jí nedá, jsou pokrytecké.

19.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 14.09 | Přečteno: 221 |

Další články z rubriky Ostatní

Šárka Štefaniková

Vopravdu blbka

Dneska to asi vo češtině nebude....jóóó ́, vobracejte se v hrobě....vono se neni čemu divit v týhle době

23.11.2017 v 2:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 160 | Diskuse

Jana Slaninová

Skvělý burger na Andělu od Jakuba

Manžel dnes lákal na vinnou klobásu. Lehce osmahnutou, s česnekovým chlebem. Těšila jsem se fakt moc. Ale v práci jsem pojedla pouze krémovou zeleninovou polévku a v půl šesté už jsem mírně šilhala hlady. Burger padl mi do ok.

22.11.2017 v 19:58 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 391 | Diskuse

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 31.06 | Přečteno: 2545 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 644 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 337 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 22.27 Průměrná čtenost 411

Celý život Intenzivně vnímám všechno kolem sebe, a většinou se tomu všemu divím.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.