Dopis, který si Petr Pavel určitě nepřečte, ale vy byste měli.

12. 01. 2023 21:25:10
Příběhy jsou mocná a nebezpečná zbraň a v těchto dnech na Hrad vedou člověka, který si nezaslouží úctu, ale opovržení.

Petře Pavle,

Jsme skoro stejně staří, vy 1961, já 1962. To je asi tak všechno, co máme společného. Váš život a můj život nejsou jenom dvě různé stránky ilustrující historii naší země. Jsou to úplně odlišné knihy.

Začnu dobou, kdy nám oběma bylo 6 let.

V roce 1968 byli u vás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. „Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil.“ To jste napsal v životopise v roce 1987.

Mne ráno 21.srpna vzbudila plačící babička. Zažila obě světové války, bála se. Rodiče jsem v těch dnech viděl málokdy. Nerozuměl jsem, proč se máme vyhýbat vojákům v cizích uniformách, proč jim lidé spílají, ale začal jsem to chápat brzy.

Vy jste žil dál život prominentního syna vysoce postaveného armádního důstojníka, registrovaného agenta STB.

U nás se v následujících měsících a letech změnilo všechno. Otec na schůzi prohlásil, že se nikdy nesmíří s tím, aby jeden stát zasahoval do suverenity státu jiného, matka byla „zarytá dubčekistka“. Oba přišli o práci, z vedoucího odboru kultury byl jeřábník a z ředitelky knihovny dělnice v manufaktuře v garáži, kde se vyráběly svíčky. Soudruzi nás vyštvali z mého rodného města, otec v novém bydlišti vykonával podřadnou práci v továrně a matku vyhazovali z práce vždy, když došel její kádrový posudek. Měla zákaz práce v kultuře, a tak ji vyhodili dokonce i z místa vrátné v muzeu. Sebrali nám telefon, otec musel pravidelně chodit na STB na „pohovor“, chyběly nám prostředky k životu. Na základní škole jsem pochopil, že jsem jiný, když šli ostatní na nějakou akci Pionýra a já jsem seděl v šatně, měl jsem do té organizace zakázaný vstup.

Vy jste v roce 1974 nastoupil na vojenské gymnázium.

Moje starší sestra měla zakázané střední školy a mne to čekalo také. Přijal mne na vlastní riziko jeden odvážný ředitel, na obor, který mne vůbec nezajímal. Za texty Kryla nalezené v tašce zapomenuté na nádraží jsem stál před jakousi komisí, dostal dvojku z chování. K stigmatu syna kontrarevolucionářů brzy přidali nálepku potenciálního ideového nebezpečí pro mládež. Vás podle vašich vlastních slov ideově formovala měsíční prázdninová cesta do Sovětského svazu, mne letní brigády, jediná cesta, jak vylepšit ubohý rodinný rozpočet a koupit si vysněný kazeťák z druhé ruky.

Vy jste po vojenském gymnáziu šel na vojenskou vysokou školu.

Já jsem se na VŠ přihlásil, i když jsem věděl, že mne nepřijmou. K přijímačkám mne ale pustit museli, ze 3 předmětů včetně ruštiny jsem absolvoval za 1, přijat jsem nebyl. Byl jsem u toho, když profesor, který na VŠ vyučoval a znal otce řekl “přece jste si nemysleli, že ho můžeme vzít?“.

Vy jste v roce 1983 nastoupil k výsadkářům.

Chtěl jsem létat. Kamarádi se v místním aeroklubu hlásili na bezmotorové létání. Můj pokus byl se rovnou zamítnut, snad mohu zkusit parašutismus, prý na padáku za hranice neuletím. Výcvik nás na podzim v tělocvičně začalo několik desítek, balení padáku a trénink doskoku, na jaře jsem si pilně na brigádě dopředu odpracoval všechny seskoky. Vydrželo nás to asi sedm. Když instruktor na jaře oznámil, že druhý den bude první seskok, nikdo nejásal víc než já. Do chvíle, kdy mi sdělil, že já skákat nebudu, protože mi to zakázali a vyloučili mne ze Svazarmu, prý mne tam vzali omylem.

I já jsem v roce 1983 začal vojenskou kariéru. Na začátku ledna jsem jako politicky závadný nastoupil k „elitnímu“ vojenskému útvaru 3513, 1.stavební a silniční prapor Horní Počernice. Pohrobek PTP. “Kádrový profil není v souladu s potřebami socialistické armády.” Major Jožo Gábriš, který pamatoval reálné postavy z Černých baronů, občas poskakoval po buzeráku s výkřiky „keby to videl Švandrlík“. Na celém útvaru byli asi jenom tři vojáci z povolání, z toho za trest jeden kapitán, který měl kvůli jménu Tomáš Baťa zaražený služební postup. Zbytek nám odveleli „špagáti“. Jediná výzbroj byly dvě bedny samopalů se zacementovanými hlavněmi, které se vyndaly jenom na přísahu. Ve znaku buldozer, práce na stavbách a ošacení tak bídné, že jsme se styděli jet na vycházku do Prahy. "Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství. Tak přísahám!" Vy jste takhle přísahat chtěl, já jsem musel.

Vy jste vstoupil v roce 1985 do KSČ, začal jste potom kariéru rozvědčíka, cvičil jste se na podvratnou činnost na území kapitalistického nepřítele, stal se z vás předseda organizace strany.

Já jsem po vojně začal pracovat v divadle. Když krajský tajemník KSČ pro kulturu zjistil, že tam dělám zvukaře, tak přišel pokyn mne vyhodit. Statečný ředitel divadla neuposlechl.

Vaše manželka, důstojnice armády, také vstoupila do KSČ.

Moje tehdejší manželka, sólistka opery, zažila, co to znamená být mou ženou, když jí kvůli mně odmítli v Národním divadle.

Vy jste konec osmdesátých let prožil jako agent Pávek. Ještě v září 1989 jste jako stranický funkcionář odsuzoval kolegy, kteří se zamýšleli nad Několika větami.

Já jsem dění sledoval z ciziny, domů jsem mohl až po amnestii, která smazala trest za nepovolené opuštění republiky. Kvůli hrozbě trestu za protirežimní tiskoviny jsem totiž skončil v emigraci, udal mne „kamarád“, našel jsem ho po letech v registru svazků STB.

Vy jste na začátku nové historie naší země ještě do roku 1991 sloužil pod Varšavskou smlouvou, vedenou z Moskvy.

Já jsem konečně začal žít bez stigmatu protispolečenského antikomunistického živlu.

Nebyl jste sám, podobnou kariéru udělalo mnoho vašich soudruhů. Nikdo ale neměl to drzost se ucházet o úřad prezidenta republiky. Nikdo kolem sebe neupletl takovou konstrukci lží jako vy.

Tomáš Kubín

Dovětek pro čtenáře

V knize Mlachim gimel (Třetí kniha královská) od Yochi Brandes píše autorka: „Příběhy jsou nebezpečnější než meče. Meče mohou ublížit pouze těm, kteří stojí přímo před námi, zatímco příběhy určují, kdo bude žít a kdo zemře v příštích generacích.“ V knize příběhy, které píší najatí písaři, dnes bychom řekli propagandisté, převrací na ruby biblické události z časů králů Saula, Davida, Šalamouna, Jeroboama, ze zločince Davida dělají hrdinu, z jeho obětí vyvrhele, přepisují dějiny ještě v době, kdy jsou teprve tvořeny.

Lidé jako Pavel také pracují s uměle vytvořenými příběhy. Štáb propagandistů a on sám lžou, překrucují a maskují fakta. Příběhům, stejně jako v knize a nesčetněkrát v dějinách, věří dav ochotný vytěsnit z hlavy fakta a ukájející se historkami o hrdinovi a diplomatovi, který vše odčinil. Děsí mne, že i jinak nedůvěřivý a skeptický český národ se dá doslova zblbnout tak, že oslavuje člověka s jeho minulostí. Příběhy jsou mocná a nebezpečná zbraň a v těchto dnech na Hrad vedou člověka, který si nezaslouží úctu, ale opovržení.

Autor: Tomáš Kubín | čtvrtek 12.1.2023 21:25 | karma článku: 48.75 | přečteno: 43758x

Další články blogera

Tomáš Kubín

Předsedkyně Evropské komise na Green Deal a emise zvysoka kašle.

Ztělesněním přísloví „Káže vodu a pije víno“ je předsedkyně Evropské komise. Má plná ústa Green Dealu a snižování emisí, sama se ale rozhodně nenechá nijak omezovat.

29.2.2024 v 12:16 | Karma článku: 33.22 | Přečteno: 736 |

Tomáš Kubín

Začal boj za práva zvířátek na kolotočích.

Nejkrásnější kolotoč Evropy je v Praze na Petříně. Doufám, že na něj nevidí z nedaleké americké ambasády. V tom případě bych se být Prahou klepal. Někdo by mohl poslat domů jeho fotku a bude zle.

16.2.2024 v 7:35 | Karma článku: 30.65 | Přečteno: 565 |

Tomáš Kubín

O elektromobilech pesimisticky s optimistickým koncem.

Jakákoliv změna by člověka měla doprovázet a ne mu diktovat. Bohužel nám ale život mění a jeho podobu nařizuje zelená ideologie a my dosud jenom s povzdechnutím přihlížíme.

14.2.2024 v 9:19 | Karma článku: 34.07 | Přečteno: 696 |

Tomáš Kubín

Turecko a Erdogan v Evropském Parlamentu? Nic není nemožné.

Zadními vrátky přes Německo by turecký prezident Erdogan mohl po volbách do Evropského parlamentu ovlivňovat unijní politiku prostřednictvím tamní nové strany, která je propojená s jeho vládní AKP.

31.1.2024 v 19:33 | Karma článku: 25.14 | Přečteno: 325 |

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 12.34 | Přečteno: 166 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 28.23 | Přečteno: 582 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.26 | Přečteno: 524 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 471 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 32.02 Průměrná čtenost 1862

“You are entitled to your opinion. But you are not entitled to your own facts.”
Daniel Patrick Moynihan

                                                             

 

Jsem členem hnutí ANO*

* oznámení podle kodexu blogera, údajně povinné.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...